…tak jsem se tam koncem srpna vypravil, a v pořádku vrátil
Pokud chce člověk zajet do Podněstří, resp. do jeho „hlavního města“ Tiraspolu jen na otočku a ještě se ten den vrátit (tím se vyhnete registračním povinnostem na místní policii a v případě jejich nesplnění problémům při zpětném přechodu hranice…), tak přímo z Oděsy je časově nejvýhodnější jet autobusem v cca 9:10 (směr na moldavský Kišiněv) z hlavního autobusáku (jízdenky je potřeba zakoupit alespoň s 2-3 denním předstihem, zpáteční tam koupit nelze - takže to je úkol č. 1 po výstupu v Tiraspolu). Poslední bus z Tiraspolu do Oděsy jede v cca 19:20.
Tiraspol je vzdálen od Oděsy podle tamních ukazatelů 102 km. Cesta trvá cca 2,5 hod. Na hranicích na Podněsterské straně je cizinec vítaným úlovkem… Hned si mě vytáhli z autobusu a na svém pro veřejnost nepřístupném pracovišti si po několika zvídavých dotazech a přátelském rozhovoru - proč a kam jedu a za kým, zda jsem špión nebo novinář, jaké mám povolání a kde pracuji, a jestli se chci s nimi přátelit - řekli o suvenýr, později ho zkonkretizovali na 20-ti dolarovku. Zásadně nedoporučuji nabízet „suvenýr“ dřív, než si o něj řeknou… Žádný oficiální poplatek nebo pojištění nechtěli.
Asi po 30. min. jízdy autobus zastavil před železničním nádražím v Tiraspolu, které slouží i jako autobusová stanice (zde lze zakoupit zpáteční lístek do Oděsy). Ihned na nádraží je možné ve dvou směnárnách vyměnit dolary, eura či ukrajinské hřivny apod. za místní měnu - „podněsterský rubl.“ Jinou, než tuto místní měnu v obchodech neberou. V centru je velké množství směnáren.
Nádraží je vzdáleno asi 25 min. chůze od centra. Cestu do centra ochotně poradí rusky hovořící domorodci.
Centrum je v podstatě tvořeno jen hlavní třídou „ul. 25. října“ (25 октября). Zde jsou rozmístěny všechny hlavní „státní instituce“ - sídlo prezidenta s velkou sochou Lenina, místní sovět (parlament), kulturní dům - palác republiky, národní banka, univerzita, památníky, podnikové prodejny místního vyhlášeného výrobce koňaku Kvint a různé obchody a dvě muzea. Obě muzea stojí za návštěvu - první je věnováno ruskému vojevůdci a zakladateli města - generálu Suvorovovi a druhé, stojící naproti prezidentskému paláci, je o podněsterském konfliktu 1990 - 1992 (působivá expozice o válce v ulicích…). U tohoto muzea byl pod širým nebem vybudován velký památník obětem konfliktu.
Celou dobu pobytu je dobré mít namysli, že nápadné a časté fotografování „státních“ budov, ozbrojených strážců pořádku a např. nepředpisové přecházení ulic mimo přechody pro chodce, může mít za následek kontakt s místní viditelnou policií a s dalšími zástupci ozbrojených bezpečnostních složek. Věřím, že by byli ochotni pomoci, obzvláště cizinci, za nějaký „suvenýr“ z nepříjemné úřední situace… Návštěvník by měl být určitě ostražitý i vůči velkému počtu pomalu se pohybujících automobilů západních značek s temnými skly, co stále něco pozorují…
Na zpáteční cestě podněsterští pohraničníci vybrali pasy a některé pasažéry pozvali k úřednímu pohovoru a udělali u nich prohlídku zavazadel. Nakonec po 30. min. všem pasy vrátili, po cizinci už nic nechtěli.
K.H.
